Nastal den D. Ne náhodou se setkání s kmenem Kogi naplánovalo symbolicky na 22.2. Máme sbaleno a po snídani vyrážíme na cestu. K místu setkání se prve přibližujeme veřejným autobusem.
Před vstupem do parku nás vyzvedává Romaldo, který je vnukem Alexandra stařešiny kmene Kogi. Po zaplacení vstupního poplatku vyrážíme na výšlap na horu do kopce.
Po cestě se nám nabízí krásné výhledy a narážíme na 400 let staré nádherné stromy. U jednoho se zastavujeme a postupně jej objímáme. Jako fotograf vše dokumentuji a k obejmutí stromu se dostávám jako poslední.
Cítím něco, co jsem nikdy předtím necítil. Žádám matku Zemi o odpuštění za nás všechny, že se k ní nechováme hezky. Ona nám odpouští. V duchu jí říkám, že ji miluji bezpodmínečně.
Při příchodu do vesnice nás přichází přivítat stařešina Alexandr a jeho syn Juan. Najednou pozoruji 3 generace této mužské linie dohromady. Celou dobu jsme se na toto setkání těšili a z ničeho nic se to dělo.
Dokud jsme nepožádali o svolení nikdo z nás nemohl pořizovat žádné fotografické záznamy. Samozřejmě, že mě právem svrběl prst, ale spoušť si musela počkat.
Po souladném přivítání jsme dostali domluvený oběd od paní, která provozuje u svého domu jednoduchou restauraci. Na oběd jsme měli kuře na kari, kopeček rýže, zeleninový salát a tvrdé banány platano, které nikdy nedozrají. Byla z nich udělána placka, která se potom smaží.
Po obědě jsme přišli do vesnice a vnuk stařešiny náš jí provázel. Přišli jsme na obřadní místo, kde jsme všichni společně podstoupily rituál „pagamento“ – zaplacení.
Jednalo o spirituální záležitost. Lide matku zemi vytěžují a čerpají z ní mnoho bohatství. Minimálně se však věci navrací zpět matce zemi. Stařešinové se scházejí a platí „vracejí“ duchovně svou pozorností nazpět.
Mamo (stařešina) nám rovněž požehnal a na obě ruce nám byli dány náramky z vyrobené z místně rostoucí bavlny, které symbolizují a poskytují ochranu jiným slovem pojištění. Rituál byl velkým požehnáním pro všechny zúčastněné a jejich rody.
Po rituálu se mamo Alexandr a jeho syn Juan odebral kamsi a my pokračovali v průzkumu vesnice s vnukem Romaldem. Provedl nás přes pole, kde rostla cukrová třtina, banány, koka, kakaovníky, ananasy. Romaldo mačetou usekl jednu cukrovou třtinu a na manuálním lisu ze dřeva pro nás odšťavnil misku šťávy.
Následoval volnější program. Někteří šli na 2 hodinovou procházku po parku a jiná skupina si šla sednout na do nedalekého baru, kde jsme si dali chlazený nápoj z ibišku a po té jsme vylezli na jeden z vrcholů parku odkud byl krásný výhled na protilehlé hory a rovněž jsme pozorovali západ slunce.
Čekala nás večere, která byla v podstatě stejná jako oběd a pak jsme do noci seděli u ohně, hleděli do něj a sdíleli veškeré zážitky. Spaní jsme měli v chatrči, kde byli zavěšené hamaky.
Protože noci jsou chladně, tak každý dostal i deku. Já jako jediný jsem jí měl se vzorem jaguára. Cítil jsem se jako král džungle. Byl jsem tak unavený, že jsem instantně usnul. Aho!
