Předchozí noc při příjezdu dostáváme jednu z chatek pro 3. Jsou tam dvě postele. Jedna pro jednoho a jedna manželská. Já si zabírám sólo postel a na kluky zbýva ta společná. Jim se to však nelíbí a tak na jejich žádost dostáváme lepší „chajdu“.
Je to ta nejlepší, co tam je. Zatímco já večeřím, tak kluci se ubytovávají. Když se vrátí ke stolu, tak mi oznamují, že si vzali spodní patro a já mám pro sebe celé horní parto, a že tam budu jako král džungle. To mě úplně zarazí, protože mám deja ví a celou situaci jsem již viděl ve snu.
V noci, když už všichni spali, jsem si zaplaval na ostro v bazénku a pak jsem s vděčností ulehl do tohoto královského lože. Nový den měl volný program a tak jsem si nedával budíka a chtěl spát až do aleluja.
Kluci mě však vzbudili, když oba hledali sprchu, která se nakonec našla venku před chajdou. Vstal jsem tedy, šel na snídani a vyrazil s celou skupinou na návštěvu nedalekého parku Tayrona.
Když jsem uviděl ty davy lidi u jeho vstupu, tak jsem věděl, že to nebude nic pro mě. Od skupiny jsem se odpojil. Ke mě se připojila jedna z účastnic výpravy Jiřinka. Oba jsem potřebovali více prostoru, odpojit se od skupiny a z ponorky, která již v nás byla.
Sedli jsme si do obchůdku a dali si vychlazený nápoj. Během pozorování okolního děje jsme se blíže poznávali. Pak jsme se přesunuly do restaurace naproti přes cestu a dali si na oběd hovězí vývar s brambory.
Po obědě jsme se přiblížili k našemu ubytování. Ve stánku na rohu jsme si koupili na jídlo banány, mandarinky, manga a papayu a šli jsme se vykoupat do řeky. Tak byla úplně Boží.
Čas uplynul, tak rychle, jako voda v řece. Sluníčko už pomalu začalo zapadat a my jsme započali návrat do našeho eko-hotelu. Před posledním rozcestí jsme narazili na ceduly, která nás dovedla do ozdravného baru, kde jsme si dali na pití úžasné kakaíčko.
Po každodenním náročném programu to byl moc příjemný den, kdy jsem měl více prostoru sám pro sebe a mohl jsem se srovnat, uvnitřnit a usebrat.
