Máme celkově volnější den a tak vyspávám do 8. Během snídaně se nám ukázal leguán, který se procházel po stromu akácie, kde se krmí jejím listím. Už druhým dnem nám dělá společnost papoušek guacamayo, který pochází ze srdce Amazonie.
Nasazujeme dlouhé nohavice a rukávy, a pevnou obuv. Jednak se již o zemi opírá sluníčko svou silou a dlouhé rukávy a nohavice jsou nejlepší ochrana přes sluncem. Jdeme pěšky k nedaleké řece.
Řeka má na jednom břehu nádhernou písčitou pláž, voda stéká po peřejích, je obklopená stromy palmovými a dalšími tropickými odrudami. Přes řeku naší skupinu převáží na tři krát motorizovaný člun.
Od řeky nás cesta vede přes tmavé kamenité útvary. Až po se po chvíli terén proměňuje v savanu či prérii. Pan táta ranče nás občerstvuje chlazenou vodou a jdeme dál. Dvě holky mají střevní potíže a tak je na cílové místo převáží motorka.
Jdeme savanou v tak velkém vedru, že i místní kluci „operátoři“ člunu, kteří nás provázejí podotýkají, že je fakt hic. Nevnímám, že by bylo jejich zvykem, že by se stejně jako Evropani z plezíru procházeli prérií přes poledne v době 40 stupňového vedra.
Po hodině s jazykem na vestě přicházíme do zakládny, která je na kraji eukalyptového lesa. Odpočiváme ve stínu budovy a doplňujeme cenné tekutiny. K našemu lesu zvaném Little Bohemia to máme kousek dál. Slunce je právě ve svém rozkvětu a mimo stín je zcela nesnesitelné a tak 6 nejdůležitějších členů včetně mně se nechává odvézt na tři krát na motorce k lesu.
Stín eukalyptového lesa nabízí ochranu před sluncem. Před čím nás však nechrání jsou nějací broučci, kteří se zakusují nepříjemně do kůže na těle. Výsledek je něco mezi kousnutím ováda a píchnutí komárem.
Mým úkolem je natočit letecké záběry pozemků, které lemují krásně koukající horu. S dronem letím asi 2 km daleko. Dron má teoreticky dolet 20km. Co však omezuje dolet je výdrž baterky. Ve vzduchu je 30 000 kč, za které jsem zodpovědný. Vzduchem létá mnoho ptáku a tak doufám, že srážka nehrozí. Z nedostatku zkušeností jsem neodhadl dolet dronu na baterku a tak dron započíná nouzové přistání z čehož začínám byt nervní. Klesání dronu už nešlo zastavit. Šel aspoň ovlivnit směr kterým se dron ubíral a tak jsem jej snažil přiblížit, co nejvíce místu, kde jsem byl já. Po přistání zapínám „find my drone“ režim, kdy dron začne blikat a pípat díky čemuž jsem jej našel. Sedl si hezky do písečné země bez známky poškození. Z hluboka jsem si vydechl a byl zase v klidu.
Mobilní signál v prérii není a lidé komunikují vysílačkami, kterou nemáme. Nemůžeme si zavolat motorku na odvoz a tak jdeme kousek stínem eukalyptového lesa a pak nejkratší cestou k základně. Jdeme neprošlapanou cestou.
Pozorně koukáme pod nohy, abychom nešláply na nějakého hada. Situace je napjatá. Po cestě narážíme na jedno z mnohých po celém území rozesetých termitišť. Když už jsme téměř u farmy, tak stres opadá a na farmě opět doplňujeme vypocené tekutiny.
Celá skupina během našeho průzkumu již farmu opustila pěšky a my jí v zápětí rovněž opouštíme postupně na motorce. Mise byla splněna a tak je nám všem odměnou koupání těl v boží řece. Tečku tvoří skvělý oběd.
Pokrmem je tentokráte kousek smažené ryby zvané kačama, přiložena kopečkem rýže, šiška z banánu platano a divokou jukou. Juka je typickou základní potravinou v jižní Americe. Juka v češtině zvaná maniok jedlý, kasava nebo také tapiok, je tropická rostlina obsahující, jak škroby tak i bílkoviny.
Zbytek dne byl volnější a tak jsem odpoledne strávil lenošením v hamace a potom další koupačkou u vody. Kluci vytáhli na vodu kanoe a tak si někteří zapádlovaly s proudem i proti proudu řeky.
Na večeři máme polévku zvanou san cucha. Základem je vývar buď ze slepice anebo ryby a dále polévka obsahuje kousek kukuřice, brambory, mrkve, hrášek a třeba taky juku. Usínám za harmonického zvuku cikád a hučení peřejí nedaleké řeky. Pro tento den dílo dokonáno jest.
